katalog_jaro_2015

4 / 40

kat. č. 028
cena 2100 Kč Soubor 20 didaktických obrazů formátu A3
Ach, ta slovní zásoba. Některé lidské emoce nedokážeme úplně přesně pojmenovat. A lidské vlastnosti?
Jak jen je dětem přiblížit ve vztahu k jejich chování. Soubor 20 nástěnných obrazů s 20 lidskými vlastnostmi.
10 kladných a 10 záporných vlastností s ilustracemi a krátkým příběhem. Máte to u vás ve třídě podobně?
Poznáváte se v popsaných situacích? Součástí pomůcky je příručka se seznamem několika stovek lidských
vlastností. Texty napsala Dagmar Pernická, ilustroval Oldřich Hyvnar.
Velikost jednoho obrazu formát A3. Karton 350 g, průmyslové lamino. Baleno ve výkresových deskách.
|
Anička Laskavá
Tomáš Cílevědomý
Čenda Veselý
Donald Bezohledný
Jana Pilná
Servác Lakomý
Dardan Lenivý
Bonifác Lhostejný
Ludoslava Sobecká
Majdalena Vzteklá
Mariona Závistivá
Martin Obětavý
Jakub Odvážný
Pankrác Nepořádný
Lukáš Přátelský
Krasimíra Pyšná
Simona Spolehlivá
Iva Svědomitá
Zuzka Upřímná
Velena Ulhaná
a další…
V oddíle světlušek a vlčatděti věděly, žemají toho nejlepšího vedoucího.Martin
jim vždypřipravoval skvělýprogram na schůzky, kdybyli většinou vpřírodě, hráli
hry.Od něj věděli, že jedůležitá samostatnost, rozhodnost,postřeh, to že semů-
žete sami na sebe spolehnout,budete odpovědní za chování vpřírodě.Co řekl
Martin, toplatilo.Všichni taky obdivovali jeho vztah k horám,dokázal jim zajímavě
vyprávět o zvířatech, která žijí ve skalách, odivoce rostoucích rostlinách, o svých
výstupech na hory.
Naposlední schůzce oddílupředprázdninami ale řekl: „Jemi to líto, horolezčata,
ale jedu oprázdninách s výpravou kamarádů na hory. Je to nabídka, která se už
možná nebude opakovat.Na letním tábořebudete sMarkembezemě.“Děti za-
raženěmlčely.Martin s nimi nepojede!Marek je taky fajn, alebezMartina?
Odjeli. Jejich vedoucí zatím stál na vlakovém nádraží a nemohl sipomoct,pořád
myslel na zklamání horolezčat.
Zápis z táborovéhodeníku:
Druhýden ránopobudíčku a snídani námMarek zadal společný úkol.Měli jsme
vystopovat neznámého člověka, který námpo cestě zanechal různé úkoly.Když
jsme jepostupně splnili, našli jsme na koncimaskovanou skrýš a v ní se schová-
val…Martin!!!Hurá!Neodjel.Obětavě za námipřijel.
0$57,1
2%Ď7$9ë
Létopatří k nejkrásnějšímu ročnímu období užproto, že jsouprázdniny, sluníčko
a snad každáminutadne láká užít sipřírodu. Jakub jelpoprvé se svými kamarády
tábořit. Jejich oddílový vedoucíPepa jim každýdenpřipravilpřekvapení: olympiá-
du, neobvyklé soutěže, indiánské zvyky…
Teď se kluci těší na večerní zkoušku odvahy.Vlastně všichni ne. Jakub sedí ve
stanu apřemýšlí, jak se vymluvit.Má totiž strach z nočního lesa, neznámých zvu-
ků adrkotajímu zubypřipomyšlení na tmu tmoucí aplnou hrůz.Zašel zaPepou
a řekl: „Nenímidobře,bolímě hlava abřicho.Asi s vámi nikam nepůjdu.“Vedoucí
se na nějpodíval apokýval hlavou.Vypadalo to, že Jakubovi věří.
Po večeři si ale vzalPepa Jakuba stranou: „Budeš spokojenější, když s námi
půjdeš na stezku odvahy. Třeba tam zůstaneš semnou na startu, neodvážíš se
jítdál, ale neobcházej úkol!Horší je nedělat nic a hledat sidůvody,proč to nic
chceš.“ Jakub se zamyslel amuselpřiznat, žemáPepapravdu.
Vpořádně hluboké noci jedenpodruhém opouštěli kamarádi stanoviště.Amezi
nimi vyšel vstříc temnému lesu i Jakub.Rozhodl se.Myslíte, že ho neobcházel
strach?Ano, hodně seděsil.Profrčel lesní cestou jako zkušenýběžec.Vduchu si
dokola říkal, nebojím se, vydržím, nic tu není. Jako zaklínadlo.Do cíledorazilplný
dojmů.Vítězství!Nejšťastnějšíden, kdypřekonal sám sebe.
Teď už to ví.Odvaha znamená jednat navzdory strachu.
-$.8%
2'9Éæ1ë
Pankrácbyl strašlivě nepořádný. Jak to vypadalo v jeho částipokoje?Popolicích
viselypoužitéponožky, vedle nich si zplihle trůnila trička, ledabylepohozenémiki-
ny,postel nebyla ustlaná.Nedopité lahveminerálkypodpracovním stolem, sáčky
apapírkyodbonbónů, čokolády, vedle nich rozevřené knihy amezi tím hračky
a sešitydo školy… Rozhovoryo nepořádkubyly nadennímpořádku,protože to
vadilo všem, i jeho staršímubratrovi Františkovi, který s nímmělpokoj napůl
a naopakměl rád věci na svémmístě.Maminkaobvykle v sobotu nevydržela
a jednou týdně nepořádekdíky nídokonale zmizel.Pankrácpořádprosil rodiče:
„Já už nechcimít společnýpokojík sbratrem.Určitě sepolepším, kdyžbudumít
ten svůj.Zrak vámbudepřecházet, jak tam vždy uklidím.“
Tatínek smaminkou si řekli, žemu uvěří, a tak se nastěhovalPankrácdomístnos-
ti, kteroumu uvolnili.
První týdenbylo skutečně uklizeno a všichni sedoma radovali.Alepak topřišlo.
Pankrác se vrátil k nepořádku.Tentokrát se alemaminka zařekla.Neuklidí!
Pankrácbyl v sobotu venku apotkal kamarádkuPavlu.Mocmu na ní záleželo.
Pozval ji, žedostal novoupočítačovou hru.Přišeldomů a nic.Nepořádek.Ma-
minka ani nehnulabrvou.SplašenýPankrác začal věci házetdo skříně.Rychle!
Všechno schovám.Zvonek.Zabouchldvířka skříně a šel kamarádceotevřít: „Pojď
dál.“Pavla vešladopokoje.Vrz!Skříňpovolila a z ní se vyhrnul všechen ten ne-
pořádek ven.Zmatek.Všechnopátépřesdeváté.Pankrác zčervenal.Oba začali
věci sbírat…Abylod tédobyPankrácpořádnější?Snažil se.Přece ten, kdomá
pořádek kolem sebe,můžemít imyšlenky srovnány i v sobě.
3$1.5É&
1(32ġÉ'1ë
Servác se staral vždy o to, aby seměldobře.Dopřál si všehodosyta, nerad se
s někýmdělil. Jeho nejoblíbenější hračkabylapokladnička, ve které schovával
své úspory, často si je tajněpřepočítával abyl chtivýpeněz jenpro sebe.Nikomu
nikdy nic nekoupil.Zkrátkadělal svému jménu čest.
Večerpřed jeho narozeninamimumaminka řekla: „Upekla jsem tiplno cukroví,
kterémáš tak rád.Zítra ve škole se rozdělíš,pro každého ve třídě je jedna kremro-
le.“Servác nemohl usnout. Jámám rozdávat k narozeninám kremrole?A comi
zbude?
Ráno vzal krabici se zákusky a šel.Cestado školy všakbyla tentokrát hodně
dlouhá.Každou chvíli se zastavil a z krabiceputovaly sladkosti rovnoudopusy.
Kdomá narozeniny?Nopřece já a nějak je oslavitmusím. Jedna kremrole ne-
stačí.Došelpakdo třídy a nějak ztěžkadosedl na židli.A za chvíli to začalo!Bři-
chobolelo a nahlas žalovalo, jakoudávku cukrovímusí zpracovat.Paní učitelka
dovedlaServácedomů amaminkapochopila, co se stalo.A že tobyla hodná
máma, uvařilaServácovibylinkový čaj.
Kdo šetří,má sice za tři, ale ten, kdomá všeho hodně,by seměl rozdělit užpro
radost, kterou udělal sobě i ostatním.Radost z obdarování.
6(59É&
/$.20ë
UplakanáSylvapřišla ze šatny tělocvičny.Hned zamířila kZuzce a zeptala se jí
mezi slzami: „Tak řekni, jsem tlustá?Holky semi smějí, že neumím šplhat, visím
na tyčích jako lenochod, že jsem jako…Sylvin hlas zanikl vpláči a vzlykotu.Co
teď?
Zuzka, kterábyla zvyklá vždy jednat upřímně,musela velmi rychlepřemýšlet, co
má říct, abySylvě neublížila.Na jedné straně vidělapřed sebou nešťastnou kama-
rádku, ale takybylapřesvědčena o tom, že jímusípravdivě odpovědět.
Nakonec se rozhodla, že se nebudepravdě vyhýbat.A snadby ani nedokázala
lhát: „Víš,Sylvi,myslím si, žebychommohlymydvě v té věci spolu něcopodnik-
nout. Je tomůj návrh, ale co kdybychom začalyběhat a zkusily i šplhat na tyčích
na našem hřišti?Dáme si sraz adneska odpoledne začneme.Můžeme spolu
udělat něcopro sebe… Jenom to nebude trvat jedenden, ale to nám nevadí.Bu-
dešpak sama spokojená.Co ty na to, kamarádko?“
Zuzkabyměladostat velkoupochvalu.Umí se chovat taktně, jednábezpřetvářky
a hlavně: je kSylvě upřímná a chce jípomoci s jejímproblémem.
=8=.$
83ġÌ01É
Mariona aPetra chodilydo jedné třídy.Petra nešlapro úsměvdaleko,měla vždy
kolem sebeplno kamarádů, kteří jiměli nejenproto rádi.Petra vždypodala ochot-
ně každémupomocnou ruku.Mariona si všímala čímdál vícePetřiny oblíbenosti,
zpočátku nenápadně apak vší silou jí začala závidět všechny její úspěchy, jednič-
ky,pochvaly,ba i novéboty a šaty.Někde uvnitř se vMarioně ozýval hlas našep-
távač: „Proč ne já, alePetra?“
Jednou šly obědívky ze školy aPetra si všimla, že na chodníkupředbrankou
domu ležípeněženka a vedle níbalíček kávy: To asi někomu vypadlo z tašky.
Pojď,Mariono, zazvoníme, jestli to nenípeněženka někoho zdomu.Otevřela jim
staršípaní a ohromně se radovala, že sepeněženka našla,protože užpo nípá-
trala a volalado obchodu.Poděkovala a samou radostí se zapomněla zeptat na
jméno nálezkyně.
Petradošladomů aMariona se vracela stejnou cestoudo ulice, kdebydlela.Na
zahrádcepředdomem ji oslovilapaní: „To jsem ráda, že tě vidím,prosím řeknimi
jméno své kamarádky, kterámidalapeněženku.Chtělabych jídát nálezné.“Mari-
onamělapřed očima tmu, cože a já jako nic?ZačalaPetře zase závidět: „Paní, já
ji neznám. Jenom jsme tu našly tupeněženku.“A s klidempřijala odpanípeníze:
„Něco hezkého si kup aděkuji.“
MarionaPetře nic neřekla, špatné svědomí zatlačila a na svůj zlý skutek zapomně-
la.Závist zvítězila a nikomu nicdobréhodo života nepřinesla.Bohužel.
0$5,21$
=É9,67,9É
Uprostředpodzimníhodne si vyšelDonald s kamarády na houby.Měli štěstí. Jen
sedostali na kraj lesa, už se na ně smály sametové kloboučky hříbků.Vyloupli je
zmechu.Opodál rostla krásnámuchomůrka červená.Vypadala jakoKarkulčin
klobouček, aleDonalddo ní kopl,pak se ještě zaškaredil nadalšímuchomůrky
a rozdupal je.
Po chvilcedostal hlad a zakousl sedo svačiny.Kam hodit sáček apapír, to si sta-
rostipříliš nedělal.Prostě jepohodil jen tak.
Za chvilku se začal nudit a na celý les začalpískat a křičet na kamarády: „Haló,
kde jste?Chcidomů.“Aleprotože kluci ještě hledali houby, rozhodl se, že vyryje
do stromu nožíkemmonogram.Aby semu lépe řezalo a abydosáhl na hladkou
kůru, stoupl si namalý kopeček u stromu.Když už se zdálo, žepísmenaDB jsou
dost čitelná, začalo jej něco štípatpo celém těle.Au, au!Podíval se.Stojí namra-
veništi!Rozběhl se, hlava nehlava.Vtom o něco zakopne.
Na svahu někdopohodil sklínku.Donald se svalí vedle ní.S odřenými koleny
apoštípaný odmravenců sedobelhádomů.Prostě některé věci se nečekaně
vracejí.Proč asi?
'21$/'
%(=2+/('1ë
4