Za chvilku si tomíří kedveřímKarkulka a klepe na ně: „Babičko, jestlipak
víš, že máš narozeniny? To jsem já, Karkulka, přišla jsem ti blahopřát
a dostaneš spoustu dárků.“
„Tak jen pojď dále, Karkulko,“ jemně skuhrá vlk.
Karkulka vešla a začala vybalovat z košíku dárky. Ale ten z lásky si
nechala na závěr. To už jde k posteli s perníkovým srdcem, na kterém je
napsáno babičce k narozeninám. Zarazí se však.
Podívá se na babičku a zeptá se: „Jé, babičko, proč máš tak veliké uši?“
„Abych tě lépe slyšela,“ odpoví vlk.
„A proč máš najednou tak velké oči, babičko?“ ptá se dále Karkulka.
„To abych tě lépe viděla,“ odpoví vlk až po čumák zahrabaný v peřině.
„Babičko, co ty velké zuby?“
„To abych tě mohl lépe sníst,“ řekl už normálně vlk. Roztáhl svoji tlamu
a Karkulku spolkl. Pak se spokojeně zavrtal pod peřinu do postele a usnul.
O Červené Karkulce – 6
Pohádky od maminky I, © NovaDida, spol. s r. o., 2011, texty napsala Dagmar Pernická,
