Didaktické pomůcky, jak pomohou v početných třídách

Nejzapamatovatelnějším dnem pro každého školáka je jistě nástup do první třídy. Školy stále častěji pořádají pro nově nastupující děti „adaptační týden“, kde se děti seznámí s učiteli a po prázdninách se nenásilnou formou vrhnou do výuky. Velmi důležité je, aby se v nastoleném duchu nesla nejlépe i pozdější celá výuka. Pokud je třída početnější, a to v dnešní době dětí „Husákových dětí“ často nastává, je velmi složité udržet pozornost u každého dítěte celou dobu vyučování a zapojit při hodině opravdu všechny.

Maminka Lucie vzpomíná na první školní rok své dcery Natálky: „Natálka je jedináček a vždycky pro ni bylo strašně složité najít si ve školce kamarády. Do toho jsme se před jejím prvním školním dnem stěhovali, a tak v první třídě, kde bylo žáků skoro třicet, neměla vůbec nikoho známého. Moc jsem se bála toho, jak to zvládne a prvních několik dní bylo opravdu velmi těžkých.“

Po několika týdnech se to podle paní Lucie změnilo a dopomohl k tomu i způsob výuky, kterou praktikovala třídní učitelka malé Natálie. ,,Asi po měsíci se to u Natálky náhle zlomilo a ona se do školy vyloženě těšila. Aktivně jsem se zajímala o způsob výuky, ptala jsem se Natálky, jak probíhají hodiny ve škole, a sama potom navštívila jednu hodinu, protože jsem byla zvědavá.“

Třídní učitelka Luciiny dcery ve výuce velmi promyšleně využívala didaktických pomůcek. Jejich hlavní atributy byly barvy, jednoduché zpracování, přehlednost a srozumitelnost. Dělila třídu na malé skupinky, které často střídala a ponechávala iniciativu na dětech samotných. Ve třídě o velkém počtu žáků se tak nakonec setkal osobně každý s každým. Nevyužívala pouze učebnici a písanky, měla připravenou spoustu jiných materiálů.

„Dnes máme znovu třídy s třiceti žáky,“ říká učitelka Lenka Máchová, „ale děti už zdaleka nejsou stejné jako dřív. Nevydrží dlouho u jedné činnosti, chtějí se ptát, jsou aktivní, nechtějí sedět na místě. Snažíme se rozvíjet jejich individuální vlohy i schopnost spolupráce. K tomu nutně potřebujeme i jiné pomůcky než před třiceti lety, jiný způsob práce a jiný přístup. Učitel se musí mnohem lépe připravit, a čím více možností k zaujetí dětí má nachystaných, tím lépe. Ideální samozřejmě je, když máte k dispozici pomůcky, které přímo reflektují, co mají děti v jednotlivých obdobích zvládat a nemusíte je stahovat po večerech na internetu v pochybné kvalitě. Můžete se pak mnohem víc soustředit na samotné promyšlení jednotlivých hodin,“ vysvětluje zkušená paní učitelka.

Pro početné třídy je dobré mít připraveny pomůcky, které můžete přidělit každému žákovi, nebo alespoň menší skupince žáků. Například u dětí v nižších ročnících se osvědčuje Nová DIDA 1. Skládá se z kartiček s obrázky, které děti popisují a zařazují do skupin. Obrázky se věnují ročním obdobím, fauně a floře, dopravě, zdraví nebo prostředí domova a školy. Děti kartičky dostávají do rukou, popisují, co na jejich kartě je. Mohou vytvářet dvojice či skupinky podle zaměření jednotlivých karet, přitom se pohybovat po místnosti. Výuka má pak dynamiku, učí se spolupracovat a vzájemně komunikovat. S kartami se navíc dá pracovat v mnoha předmětech – děti je mohou popisovat, hledat slova stejného či opačného významu, napodobovat zvuky zvířat, učit se názvy rostlin nebo počítat obrázky v různých seskupeních. Důležité je, že kresby odpovídají skutečnosti a nepředkládají tak dětem zkreslené informace, které by v pozdějším věku musely být korigovány.

Pomůcky se dají využít i jako zdroj doplňkových úloh pro děti, které postupují ve výuce rychleji, stejně tak jako názorné doplnění probírané látky.

Didaktické pomůcky v početné třídě pomohou udržet pozornost dítěte, tím spíše, jsou-li tematicky rozděleny na více částí. Děti se učí komunikaci, spolupráci, vyjadřovat svůj názor. To všechno je ideální nacvičovat hravou formou, nenásilně – a tak se to do dětských hlaviček nejlépe vštípí.